Komíny

Jaroslav Uhlíř & Zdeněk Svěrák

G#mRád se díF#vám G#mna komíF#ny
G#mprotějšíF#ho Edomu,
G#msbíhaj se F#mi G#mpřitom sliF#ny
G#mjako máF#loEkomu.
Hnebi stoupá F#tenký čoudek
Hbarvy sněhoF#bílé
Ha já vím, že F#vdovec Houdek
Hzase smaží C#filé.
F#Každý něco D#mklohní
Hna domácím F#ohni,
F#kupříkladu D#mpan Šmíd
Hopéká si F#lančmít.
G#mNikomu se C#nechce F#venD#m,
G#msedí doma C#u kamF#en.
G#mNikomu se C#nechce F#venD#m,
G#msedí doma C#u kamF#en.
Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:54:22.429+00:00
Výsledky hledání: